Marvakov, Mráz, Dubinov a Kotlov jsou na hlídce. Obcházejí haldy šrotu, které jsou silně radiační. Slunce se už dávno schovalo, aby nemuselo hledět na tuhle ohavnou část naší planety, které se přezdívá Zóna.

„Ty Marvakove, už se ti ozvali z Kordonu, jestli nás tady konečně někdo vystřídá?“

„Myslím, že ne. Hranice zóny je střežená víc a víc, než když se objevila. Co vím, tak tábor v bažinách, přišel o několik stalkerů, když na ně banditi zaútočili v noci. Někdo žvatlal, že mají nějaké nové zbraně nebo co. Nikdo mu to nevěřil a pak prý udeřili znovu. Dobili si zpátky své území, které nám ten žoldák Jizva před několika lety pomohl získat. Odřízli Kordon od Bažiny. Sice v táboře je jich dost, ale nikomu se přes bandity nechce.“

„Slyšeli jste to o tom, co se stalo v Agropomu? Povinnost otevřela nějaké nově objevené sklepy. Spíš jak nějaké staré katakomby to vypadalo.“ Začal Dubinov, aby navnadil atmosféru.

 „Sakra Nikolaji, můžeš aspoň teď přestat mektat o tom Agropomu? Stačí, že je tma, všude kolem je to poznamenaný anomáliemi, monstry a do toho všechno ještě armáda s bandity.“ Kopl ho do zadku Kotlov.

„Snad se nebojíš?“ zasmál se Mráz

 ,,Bylo tam asi, plus mínus, padesát chlapů od Povinnosti a nějaký vědec Kuzněčov. Z těch prostor, prý něco vypustili. Když se do Agroponu vrátili některé jednotky, našli jen roztrhané uniformy od krve, těla nikdo nenašel. Celý Agropon je teď jak po vymření ani monstra tam nejsou. Je tam něco hodně nebezpečného, čeho se i ty zrůdy bojí. Poslední monstra, co naši odrazili na hranici, byli asi čtyři snorkové, několik upíru a psů.  Nikomu se tam nechce. A Povinnost se přesunula k nám do Temného údolí. Vede je teď nějaký Barmský. Dohodl se s Czechowem o přátelství. Oba si navzájem kryjí záda. Což nikdy tady nebylo zvykem, protože přec jenom tady byla ta klanová válka. Už ani nevím, kolik jich mám na kontě. O to starý akáčko, kde jsem měl zářezy na pažbě, jsem přišel v gravitační jámě. To sem měl hezký štěstí, že sem tam nezahučel já, ale ten debilní upír co mě pronásledoval. Šel jsem podle souřadnic jednoho obchodníka, co ho nejspíš roztrhali psy. Ten hajzl upírský mě sledoval od rozvalin Černého trhu. Nechápu, jak se tam ten bastard dostal. Vystřílel jsem do něj čtyři poslední zásobníky. Když po mě skočil, sehnul jsem se a on se mě snažil chytit. Vzal mě za rameno a škubl se mnou. Samopal mi vyletěl z ruky a spadl přesně s upírem do jámy. Slyšel jsem už jen jeho křik, a jak mu ta anomálie trhá tělo. Vlezu do jeskyně a tam několik opřených samopalů a bedny s náboji. Tak jsem si jedno vzal, naplnil batoh náboji a jídlem, co tam bylo a šel zpátky.“ Dopověděl Dubinov a utřel si nos.

Kousek od nich se něco šustlo. Všichni zpozorněli a připravili si prsty na kohoutky samopalů.

„Vylez!“ Houkl Marvakov.

Ozvalo se sípavé hlaholení. Objevila se něčí ruka. „Pomoc.“ Ozvalo se z trávy.

Marvakov sklopil zbraň a přehodil si ji přes rameno. Doběhl k ležící postavě.

„Kurva Borove, co se stalo?“

„Napadli nás banditi. Mají nové zbraně.“

„Co to meleš? Banditi a nové zbraně?“ zatřásl s ním.

Neodpověděl. Akorát naposledy sípavě vydechl. Hrudník měl několikrát prostřílený. A krev se mu valila z pusy. Plnila mu plíce a pomalu se udusil.

Ø      

Jméno:  Jano Marvakov

Frakce: Svoboda

Pozice zápisu: Smetiště – hlídka u parkoviště

Datum/čas: 26. 9. 2015 / 22:35

Dnes večer jsem měl spolu s Mrázem, Dubinovem a Kotlovem hlídku okolo parkoviště. Během hlídky jsme nemuseli jít nikomu na odpor, ale našli jsme zraněného Borova, který byl na předsunutém stanovišti. Hrudník měl několikrát prostřelen. Tvrdil nám, že je napsali Banditi a že mají nové zbraně.

Hlídka nám skončila ve 22:15, kdy jsme se společně s Borovým tělem vrátili na parkoviště.

Ø      

Jméno:  Vladimir Mráz

Frakce: Svoboda

Pozice zápisu: Smetiště – parkoviště

Datum/čas: 27. 9. 2015 / 16:48

Dnes jsme spálili Borovo tělo. Je nás o jednoho míň. Čerevovovi se podařilo dostat z bažin čtyři chlapy a posílá je sem. V Kordonu je vše při starém, celý patří nám, teda až na tu vojenskou základnu, kterou dnem i nocí hlídáme.

Dnes se zatím nic nestalo. Vystřely, které pocházejí z nádražního depa, patří banditům, kteří se nejspíš brání dalšímu útoku mutantů. Ten tunel, ze kterého vedou koleje do depa, už asi třikrát za posledních pět týdnů zavalili. Poslední hlídka nahlásila velký počet infikovaných odpadlíků, kteří vycházejí z tunelů. Ty tunely musejí být nějak propojeny se středem zóny. Nikdo se tam však neodváží, protože ty prostory jsou silně radiační. Ani ten nejlepší oblek, ten nejnovější oblek by nikomu nepomohl.

Ø      

Jméno: Alex Dimitri

Frakce: Svoboda

Pozice zápisu: Smetiště – parkoviště

Datum/čas:  5. 10. 2015 / 10:30

Přišla mi zpráva od Čerevova, který hlídkuje u vojenské základny v Kordonu, že naším směrem letí vrtulník. Pokud zaútočí, máme ho poslat k zemi. Poslal jsem Sašu do zadního autobusu, kde mám ukrytou poslední hlavici od rgp našeho tábora.

Armáda nás už těmihle přelety sem a tam otravuje pomalu každý týden. K něčemu se schyluje, takhle se nenalétali od té doby co tu zóna je, a my nevíme k čemu.

Netrvalo dlouho a přeletěl nám nad hlavami. Nesměřoval dál do zóny, jako minule, ale nad naším postavením, se stočil na severozápad směrem na Jantar. Co mě ale více zarazilo, že se nedaleko od nás zastavil ve vzduchu a začal pomalu klesat k zemi.

Ø      

Vrtulník začal klesat k zemi. Přistával. Nejspíš poblíž depa. Dimitri svolal několik chlapů. Každý měl na sobě uniformu Svobody a starší taktickou vestu. Na zádech měli hadrové baťohy, ve kterých měli jídlo, pití a přebytečné zásobníky od samopalů, které se jim nevešly do kapes vesty. Dimitri, Mráz a Marvakov měli o trošku jinačí uniformy. Byli šedivé v jednom celku se zipem od brady po pas. Za páskem, měl zastrčenou beretu v pouzdře. Na pravém rameni se mu houpalo oprýskané AK-40. Mrázovi se u stehna brokovnice, která byla dobrá na obranu proti těm ohyzdnostem, které zóna vychrlila na sluneční svit.

„Takže, ten vrtulník přistává poblíž depa. Vylezeme na ten kopec, co je hned za tou haldou radiačního šrotu a koukneme se, jak armáda zlikviduje bandity. Nikdo nevystřelí. Je ti to jasný Nikolaj?“ otočil se ke stalkerovi v zelenavém obleku a kapucí nataženou až do tváře. Většina stalkerů si nechá narůst strniště. Maskují tak jizvy a pochmurnou tvář. Nikolajovi však strniště moc nepomůže, protože jedinou jizvu, která mu hyzdí obličej, má přes levé oko na které oslepl po útoku jednoho ze zbloudilých, hladových psů.  

K těm třem se přidal mladý Saša a starý mazák Sergei, který se Saši ujal už v jeho pěti letech. Nikdo neví jak se tu ten malý, černovlasý kluk vzal. Ani on si na nic nepamatuje.

„Ty Dimitri, proč nás jde tolik?“ podíval se na něho Vladimir.

„Jestli chceš, zůstaň, nikdo tě nenutí. Prostě jenom opatrnost, kdyby šlo do tuhého. Chápeš?“ odmlčel se a upřeně na něho zíral.  

Skupinka ušla necelý kilometr a zastavila se u menšího shluku stromů na příkrém kopci, jak řekl Dimitri. Všichni zalehli do trávy, kterou čechral lehký vítr. Dimitri si vzal dalekohled a přiložil si ho k očím.

Mi-17 akorát dosedl na zem před depem a rotor se pomalu dotočil. Depo je obehnáno plechovou zdí. Otevřenými vraty přiběhlo několik zakuklených banditů. Z helikoptéry nejdříve vylezli dva vojáci v ruských uniformách a postavili před vrtulník. Po chvíli ze stroje vystoupil menší muž v odlišné uniformě, než měli vojáci stojící u helikoptéry. Vánek mu čechral prošedivěle černé vlasy. Tvář měl trošku zjizvenou a pod nosem měl knír, který si přejel prsty, jen co došlápl na promáčenou zem.

„Petrenkov?!“ vyhrkl Dimitri.

„Plukovník Petrenkov?“ podíval se na něho Sergei a vzal si svůj dalekohled.

K muži přišel muž v hnědé kožené bundě a černá kapuce mu částečně zakrývala obličej. Byl o něco vyšší než Petrenkov.

„To je Jogarovovič. Tohle se mi nelíbí.“ Zamumlal Dimitri. Jogarovovič je vůdce banditů, nebo se to o něm aspoň říká. Přezdívá se mu zkráceně Joga. Má na svědomí už desítek ztracených stalkerů. Pod jeho kudlu se málem dostal i Dimitri, ale díky nepozornosti strážných, se dostal do bezpečí.

Když Joga došel k plukovníkovi, podali si ruce a Joga naznačil, a´t jde s ním. Došli před vrata, kde bylo několik dřevěných beden. Joga vzal páčidlo a otevřel jednu z nich. Petrenkov si navlékl zelenavé, gumové rukavice, které kdysi patřili k vědeckému obleku. Natáhl si je až po lokty. Naklonil se ke krabici a vytáhl Ohniváka.

Artefakt, který se nachází v několika různých anomáliích. Buďto v trhlinách, nebo v ohnivých polích, ze kterých šlehají dvoumetrové sloupy ohně, které mají, až tisíc pět set stupňů celsia. Zářil jasně rudým světlem.

Joga mu začal něco říkat a Petrenkov se jen usmíval, stále zíral na artefakt a Jogarovoviče ani nevnímal. Po chvíli ohniváka vrátil zpět do krabice a jeden z banditů ji znovu uzavřeli. Sundal si rukavice a dal je jednomu z přihlížejících vojáků. Pískl na ty dva, co stáli u vrtulníku. Jeden zalezl do útrob stroje a druhý otevřel dveře pod ocasem. Vynesli jednu kovovou bednu, kterými byl skladovací prostor vrtulníku zaplněn. Položili ji na srovnané cihly a otevřeli ji. Joga vzal do rukou její obsah.

„No do prdele, oni snad spolu obchodují. Jogarovovičovi lidi hledaj artefakty a Joga je pak vymění s Petrenkovem za zbraně.“

„Tak to je to, co se nám snažil říct Kuzněčov.“  Drknul do Kotlova Marvakov.

„To vypadá jak nějaká nová modifikace Ak. Ono toho je aspoň tři tucty a těch nábojů!“ zděsil se Dimitri.

„Tohle jejich chování, není normální.“ Pronesl Sergei a dalekohled zandal do postraní kapsy kalhot na pravém stehně, odkud ho před chvílí vyndal.

Všichni se rychle vrátili zpět na parkoviště.

Ø      

Jméno: Alex Dimitri

Jméno: Alex Dimitri

Frakce: Svoboda

Pozice zápisu: Smetiště – parkoviště

Datum/čas:  5. 10. 2015 / 11:00

Borova slova se stala realitou a my ji viděli na vlastní oči. Armáda se spolčila s bandity. Směňují zbraně za artefakty. Armádě nikdy o artefakty nešlo, tak proč najednou tenhle krok. Co objevili? Co vědí? Nikdy se o zónu nezajímali, pouze ji hlídali, aby se ta zhouba nedostala dál. Musím vše probrat Czechowem i Barmským.

Vrtulník odletěl, okolo jedenácté, zpět na základnu.