,,Na co čekaj?“ podíval se na poručíka Thomas.
  ,,Na mě nekoukej, já jim do hlavy nevidim.“ 
  ,,Tři je nezvládneme.“
  ,,To vim.“ Otočil se poručík k díře ve zdi, ze který vyčuhoval kus jeepu.   ,,Jacku hlídej to tady. Thomasi ty mi pojď pomoct.“Kývl jsem na souhlas. 
V místnosti se začalo prášit a všichni jsme si nasadili šátky pře nos.
  ,,Nemusíme odbouchávat část zdi.“ Pronesl Thomas. ,, Já prolezu pod autem a přinesu vysílačku.“
  ,,Kdo má kód na spojení s letectvem?“ podíval se na mě poručík.
  ,,Myslim, že Thropr ze sto první.“ Řekl jsem a stále pozoroval to divadlo na ulici. Po chvíli se Thomas vrátil zpět a ze spod auta vytáhl polní vysílačku. 
  ,,Thomasi pojď sem a hlídej to auto.“ Houkl jsem na něho, jen co se postavil na nohy. Čtyři Iráčani se přibližovali. Do mezery se mi nádherně vešla hlaveň. Přecvakl jsem na dávku a přejel skupinku. Všichni spadli na zem a všemožně se kroutili. Prkna, vedle nás, se rozletěla. 
  ,,K zemi!“ zařval Thomas a lehli sme si do prachu. Kůlky od kulometu   provrtaly zeď. 
  ,,Zkurvená padesátka, musíme na horu.“ Zamumlal jsem si pro sebe a vyběhl, směre ke dveřím. Slyšel jsem, jak se kůlky zadírají do zdi těsně za mnou. Thomas zůstal dole a likvidoval araby, kteří se nebezpečně blížili k budově. V horním patře jsem vběhl do druhé místnosti. Zakopl jsem o nějakou trubku, která byla zaházená několika hadry. Odhrnul jsem je a tam se v prachu válelo RPG. Hlavou mi blesklo, jestli tu někde nebude nějaká hlavice. Vedle průchodu byla skříň. Otevřel jsem ji a k nohám se mi vysypalo několik zbraní a jedna hlavice. Jedna rána, jedna možnost nás na chvíli zachránit. K okrajům okna jsem připevnil několik granátů. Vzal jsem hlavici a RPG a zalezl za roh. Výbuch odhodil dvě prkna a já měl přiměřenej výhled na ulici. Vzal sem RPG, nasadil hlavici a pomalu se připlížil k oknu. Zmáčkl jsem spoušť a hlavice vyletěla. Šedivá čára, kterou hlavice zanechala, mi zamezila výhled. Rychle jsem se skrčil. Popadl jsem několik M16, které vypadli ze skříně, a vyjmul jsem zásobníky. Byli vždycky dva k sobě připevněný černou izolačkou. Iráčané začali střílet do prostor okna. Když jsem se vrátil do přízemí, zjistil jsem, že hlavice vybuchla vedle auta a převrhla ho na střechu. 
  ,,Navázal jsi spojení?“ podíval jsem se na poručíka a ten jen zavrtěl hlavou.
  ,,Thrupre, slyšíš mě?“ pokusil se znovu spojit.
  ,,Wixsone? Super, aspoň někdo žije.“ 
  ,,Jak jste na tom?“ 
  ,,Sesypali se na nás jak sarančata v tři a šedesátym v Califormii. Já, Grxson, Murphy a Alion jsme se schovali v baráku vedle transportu. Nejspíš o nás nevědí.“ 
  ,,My teď odrážíme menší útok. Hele máš spojení s letectvem, docela by se hodilo.“ 
  ,,Sorry kámo, to měl v hlavě Marcus a ten blbec si ji nechal rozlousknout granátometem. Myslim že ještě teď mám na sobě jeho zbytky.“ Zasmál se Thropr. 
  ,,Tak to je hezký.“
V hlavě mi něco probliklo. Vstal jsem a vzal jsem vysílačku. Z kapsy jsem vytáhl zmačkanou mapu a rozprostřel jsem ji.
  ,,Thrupre, tady Jack, hele máš u sebe mapu?“ 
  ,,Murpy mapu.“ Ozvalo se a chvíli bylo ticho. Venku stále zběsile štěkaly samopaly. ,,No mám.“
  ,,Vidíš ten žlutej blesk? To by měl být hlavní elektrickej přívod do týhle části. Doražte tam do tmy a vyřaď te ho. 
  ,,Jasně, rozumim. Zkontrolujem situaci a vyrazíme. Končim.“ 

  Slunce se schovalo za kopce písku, avšak poslední paprsky vytvářeli na obloze červánky. Wixson přešlapoval po místnosti a snědl už asi pátou sušenku. Asi dvě hodiny je klid. Stáhli se do protějších budov. Thomas si dopřál chvíle a zapálil si cigaretu. Nehybně jsem seděl u okna a v hlavě se mi stále přehrávala situace v horním patře. Bylo to rychlejší a rychlejší, už sem to nevydržel, skoro jsem se z toho zbláznil. Vzal sem Thomasovu krabičku a zapálil si. Zkontroloval jsem samopal, město se nořilo do tmy. V místnosti jsme už neviděli na protější zeď a poručík na mě kývl. Všichni si nasadili noční vidění. Venku problikávala jedna ze dvou lamp. Spatřil jsem tři muže, jak o něčem debatují. 
  ,,Co je sakra zdrželo. Už tam měli být.“ Rozčílil se Thomas.
  ,,Dej jim chvilku.“ Pokusil se ho zklidnit Wixson.
  ,,Něco se tam děje.“ Mávl jsem na oba, aby přišli k oknu. Vysokej, plešatej svalnatec poslal ty dva někam pryč. Přes hrudník měl nábojový pás k brokovnici, která se mu houpala u pravé nohy. V ruce držel menší AK a v druhé měl doutník. Popotáhl a hodil ho na zem, zašlápl ho a upřeně se díval naším směrem. Ti dva, co před chvilkou odešli, se vrátili a přitáhli s sebou někoho v us uniformě. Hodili ho před holohlavce. Ruce měl svázané za zády. Vzal jsem menší dalekohled a přejel přes obličej vojáka. Přes zkrvavenej obličej jsem poznal Thropra. 
  ,,Maj bráchu.“ Zahodil jsem dalekohled do někam za sebe.
  ,,Thropr?“ podíval se na mě Thomas se zoufalým výrazem v obličeji. 
Byli to bratři, a když řikám byli, myslim to, co se stalo dál. 
Plešoun mu sundal helmu a přiložil zbraň k hlavě. Začal něco řvát našim směrem. Podél páteře jsem pocítil mrazivou krůpěj potu. Nemohl jsem se ani hnout. Výstřel. Kulka provrtala Throprovu hlavu. 
Thomas začal řvát, pojmenoval ho několikrát a vždycky nějak jinak. Vzal samopal a začal střílet. Tmavou ulici osvěcovali záblesky výstřelů jak z naší strany, tak i z jejich. 
  ,,Běž te nahoru.“ Zařval jsem na ně, když po Thomasovi skočil poručík. Podplazil jsem se pod jeepem, vlezl jsem do zadních prostor, průlezem jsem natočil kulomet po drážce. Vlezl jsem za něho, zhluboka jsem se nadechl a zmáčkl spoušť. Přejel jsem přes všechno, co se hnulo. Když jsem zařval, že přebyjim, z horního patra se ozvala střelba. Dobrých pět minut jsme to kropili do neznáma. Přestal jsem. Z kulometu se kouřilo. Zaslechl jsem sténání a nářek. Byli vyřízení.
  Poručík si sedl za volant a Thomas vedle něho. Nastartovali jsme, podíval jsem se na zeleně svítící ciferník hodinek. Půl jedenáctý. Vyjeli jsme ze zdi, otočili to a auto se několikrát zhouplo, jak přejelo přes mrtvoly. Spatřil jsem Throprovo tělo. 
  S nim a s Thomasem, jsem prožil většinu dětství, teda když jsme jeli na celou zimu za dědou na Aljašku. Thropra jsem zachránil, když se pod ním prolomil led, vytáhl jsem ho ze rvačky, vzal jsem na sebe, že ztratil tátovu loveckou pušku, teď jsem to nedokázal.
  Podíval jsem se na tu tmavou oblohu, kterou rozsvicovaly výstřely protivzdušných hnízd. Kdybychom tu nebyli, byla by to nádherná, klidná noc. Snad. Namířili jsme si to na cíl našeho konvoje. Us základna ve městě.